April 2015

divoká duše.

1. april 2015 at 18:44 | ellie. |  ellie.
už jsem tu nebyla dost dlouho co NEZAZLÍVAT, prosím.
bylo toho mocmocmoc teď no a málem mi vlítly slzy do očí, když jsem si vlastně skoro omylem našla články z minulýho roku touto dobou, ale jinak ok.
možná že teď píšu trošku jinak, ale NEBOJTE SE, malý písmenka na začátku vět a ZDŮRAZŇOVÁNÍ se mi od září nevytratilo, pořád to pokládám za svou signaturu a nedám si na to dopustit, protože prostě ellie., chyběla jsem aspoň někomu hm?

prostě času mám pořád stejně málo, ale za to moje chuť zase začít blogovat děsně stoupá, a ani nechci začít s čistým štítem, když vlastně toto je můj strom života s milionem vzpomínek a pocitů, nechce se mi to tu opouštět, už ne.
takže asi začínáme, walking-on-clouds a ellie. reunited again, asi hodně lásky a srdíček.

miluju každýho, kdo mi tu nechá komentář a bude to tu číst a milovat, i když můj styl už odpovídá pomalu víc twitteru, ale pochopte, já tam trávím DĚSNĚ MOC ČASU, takže je to takovej návyk, kterýho je fakt těžký a zbytečný se zbavovat. 140 znaků však čekat nemusíte, to já se klidně rozvykládám, pokud teda budete rádi i vy.. jak to bejvávalo, za starejch časů, ještě nedávno, naivně to chci všechno zpátky. jako myslím co se týče blogu.. co se týče mě? NETUŠÍM, nemám ponětí, nevím co chci.
no wow možná bych mohla udělat něco jako "jak plynul čas v životě ellie.", protože půl - vlastně PŘES PŮL ROKU, no hahah, dobrý ellie., dobrý. tbh nechápu, jak jsem to dokázala. prsty mi tančí po klávesnici jak nikdy.
včera jsem si založila novej blog, ale je to taková rána do prázdna a není to tady toto moje pěkný milovaná cozy místečko, chápete.

chci utéct a bejt na párty až do rána, kdy vzduch je tak těžkej, ale dýchat ho, dýchat ho je tak lehký, jakoby nic okolo ani neexistovalo, jakoby byla jenom láska a tak. chtěla bych se držet za ruku a nosit kraťase a cítit vůni deště, nemyslet na budoucnost, běžet po prázdné silnici.. květy ve vlasech, nekontrolovatelnej smích.
třeba jen my dva, dvě malý děti, co vyrostly moc brzo a to číslo na občance vlastně jen zneužívaj pro vlastní potěšení.
chci aby nám svět ležel u nohou, i když nevím, kdo přesně jsi, ale.. prosím buď.

asi měsíc zpátky jsme stáli v praze před nějakým ucházejícím barem, posílali jsme si víno, který nám nějakým zázrakem prodali ve vietnamské večerce a bože, MY SE CÍTILI TAK ŽIVÍ. možná jsem tě měla chytit za ruku A NIC NEŘEŠIT, prostě bejt třeba nezodpovědná A VNÍMAT. vnímat každej tvůj pohyb, než si odjedem na opačný konce republiky.
divoká duše, hm?
zapálila bych si možná, ale nutím si, že nekouřím, takže nekouřím a jdu si číst.
nekouřím nebo nemám co kouřit?
mám co číst, to je hlavní.
hm možná asi.

ellie.