August 2014

august is over.

31. august 2014 at 21:30 | ellie. |  ellie.
sakryš.

jako já se docela do školy i těším. teda těším se na to, že polovina těch neznámých tváří, které jsem míjela minulý školní rok, teď budou mí nově nabytí kamarádi.. no většinou z mých opileckých nocí. které se už nebudou opakovat..
..teda aspoň už ne v tak velkém měřítku. a to ne proto, že dneškem končí prázdniny, ale proto, že.. nechci. nechci už tolik chlastat.. no ne tolik, aby to na mě bylo tak moc poznat.. což asi normálně bývá.. a mně to nevyhovuje. dává to nějakej smysl?
chci být zase na chvilku dáma. hodná holka. pilná studentka. správná dcera.
chci žít zdravěji. víc posilky, víc sportu, víc večerních běhů (protože rána už dávat opravdu nebudu). na druhou stranu míň čokolády, čipsů, sladkých nápojů, odpoledních flákání a půlnočních svačinek.
víc smíchu, nových přátel, nákupů, kaváren, čajoven - máme u nás v maloměstě jednu novou a je.. perfektní, fakt.. víc spontánních akcí, flirtování, sebekontroly. míň alkoholu, cigaret, pomluv, vyvracení komplimentů způsobené mým příliš nízkým sebevědomím, míň strachu.
víc psaní. článků, básniček. víc studia. míň prokrastinace.

mám doma alexovu čepici. mám tu, ve svém pokoji, od soboty jeho kšiltovku, a nešílím. to už snad víc šílím z toho, že jsem v noci z pátku na sobotu našla zapalovač, který je teď oficiálně můj a můžu si hrát na pyromanku.. nebo závislačku na nikotinu.. stačí si vybrat. to už víc šílím z toho, že jsem si koupila sprcháč s klíčenkou zdarma.
luke, můj neuvěřitelně sexy soused, kolem desáté večer fouká z okna cigaretový dým, vedle něj vykukuje nějaká holka s drdolem.. zatímco naše malá nedostatečná ellie. pod jejich okny venčí psa v obří mikině a černých teplácích s třemi proužky.
T., kluk, s kterým jsem se poznala přesně před rokem, a kterému jsem už skoro před osmi měsíce zlomila srdce na milion kousíčků, má teď možná i šťastný vztah, a mě to možná i žere.
a možná mě žere, že odmítám ty, co mě milují a miluji ty, co mě odmítají.
něco je se mnou poslední dobou vážně špatně.
dokonce jsem i přemýšlela, že bych vlezla do vážnýho vztahu nebo co. prostě jen proto, abych si dokázala, že mě někdo.. opravdu chce. outside and inside. damnit.

stop stěžování si.
slíbila jsem si, že si celej zítřek nebudu stěžovat, nebudu se lidem zbytečně omlouvat (protože to mám ve zvyku a vypadám pak slabě a zranitelně), nebudu se nikomu cpát. kdo do toho jde se mnou? den si můžete vybrat sami, jakýkoliv chcete. třeba každý.

a držte mi palce zítra ve škole.
já držím palce každému z vás už automaticky.. snad se po škole rádi vrátíte sem, kde na vás - snad už častěji - bude čekat nový článek.
šťastnej návrat do školy - teda pro ty, co jsou ještě školou povinni - přeje
ellie.

středa.

27. august 2014 at 12:13 | ellie. |  ellie.
letí to.
to ale asi nechcete slyšet, co?
vy chcete spíš slyšet, jak neumím chlastat.

sobota byla jako super akce.
teda aspoň to, co si pamatuji.
protože jo, chlastat pořád ještě neumím.

začalo to tím, že jsem byla pozvána na panáka jacka. vlastně na dva. no a tím, že jack daniels se prostě neodmítá..
..hlavně ne ten medovej.
takhle - dva panáky jsou pohoda. to je tak můj limit, jak se znám. dva, tři.. ne čtyři, ne pět, ne šest - nebo kolik jich nakonec bylo? bavit se s lidma, nebýt srabík v koutě. usmívat se a dělat blbosti. ne omlouvat se lidem, kterým jsem nikdy nic neudělala, ne všechny objímat a říkat jim, že je mám ráda. ne málem se vykousnout s přítelem nejlepší kamarádky.
no nebylo to tak, jak to teď vyznělo.. to s tím O., s tím přítelem nejlepší kamarádky. on na tom byl.. hodně špatně. jako hodně hodně špatně. a já, když se ke mě naklonil, jsem měla ještě dostatek rozumu, abych uznala, že to NEBUDE dobrej nápad.
on si nic nepamatuje, takže.. se nic nestalo. žejo.
akorát mě to strašně žere. žere mě to, že vždycky, když se napije, tak se ke mně strašně má. objímá mě, pusinkuje mě, přátelsky.. žejo. ale. furt je to PŘÍTEL MOJÍ NEJLEPŠÍ KAMARÁDKY a proto si furt připadám.. zvláštně.
jedna nezaujatá osoba, které jsem to včera v čajovně vyklopila, mi řekla, že ke mě O. nejspíš něco cítí.
ještě aby mě to nežralo.
rady? help, i'm alive.

další vzpomínky?
pár cigaret, jedna od.. kamaráda? nového.. známého?
není pěknej, i když má dost pěkný ruce (bože, nějakej můj novej fetiš.. dívám se klukům na ruce. řekněte mi někdo, že nejsem divná, prosím).
z celýho večera jsem nabyla dojem, že si o mě musel myslet svoje, protože jsem na tom byla.. tak jak jsem na tom po těch panácích prostě musela být. a neřešila jsem to. nějakej cizí kluk. prej stejně starej jak já. aha, super.
druhej den mi psal, v neděli. že by se mnou někdy moc rád šel ven.
nechápu kluky.
nebo sebe?

rodiče mám momentálně na dovolené.
takže.. pátek? všichni? ty moje suprový maloměsto? rozjedeš to? večerka neomezena.
včera čajovna, dneska čajovna (zas s jinýma lidma, jsem teď tak trochu na rozthání, hehe.. a líbí se mi to), zítra brno s mou nejmilejší slečnou novinářkou a slečnou anorektičkou, s kterou jsem za posledních pár měsíců prohodila víc slov, než za celých těch šest let, co se známe. asi by mi nevadilo se s ní víc znát. musí mě naučit, jak být sebevědomým jedincem.
sobota ve sportovním duchu, večer nějaký popíjení zas. nebo aspoň posezení. měla bych se hlídat zas. opravdu..
..a neděle už tak nějak.. přípravy.. na školní rok.
hele neukamenujte mě. ale já se možná i trošku těším. ne na rozvrh, kterej nám letos dali opravdu nehorázně nedomyšlenej. nejvíc mě štve to pondělí. a ty nedopsaný semináře. za pár dní je škola a oni nám ještě neřekli pevný termíny, podle kterých bychom se mohli teoreticky pozpřeházet na jiný termíny vzhledem k různým kroužkům, autobusům a tak.
asi tam budu volat. budu aktivní, hehe.
asi totiž doopravdy chci mít společenskovědní s R. a klukama, a matiku s T., fešákem a milou spoluhráčkou volejbalistkou.

mimochodem příští rok mě asi fyzicky zabije. opravdu.
ok - jóga, protože mamka tam nechce chodit sama; pilátes, protože tam kamarádka nechce chodit sama. volejbal, koenčně něco, kam chci chodit i já. pak se chci ještě učit na ty bubny, žejo. a přípravné testy na anglický cae testy. omluvte mě, pokud na tom blogu budu opravdu.. ne tak často, jak jsem.. bývala ze začátků.
ale mám vás pořád stejně ráda.

do školy se už samozřejmě chystám.
jasný, hehe. žejo. mám už lahev na pití. aa.. sešit s kočkou.
myslím, že už jsem ready.
jste vy ready?
bože třeťák, zastavte někdo čas.
ellie.

šest tisíc.

14. august 2014 at 13:48 | ellie. |  ellie.
děkuju děkuju děkuju.
jak tak teď koukám, tak je to už dokonce o stojedna (dalmatinů) víc.
takže - opravdu díky. že tu chodíte, i když ta moje aktivita tu poslední dobou dost upadá.
zde zase typický dotazníček. to abyste mě poznali zase o něco víc. a líp.
od chloé.

1. Jakou nadpřirozenou (nebo výjimečnou) schopnost či znalost byste si vybrali?
šmane já bych brala cokoliv.. hehe. chtěla bych být nadpřirozeně krásná, to by moje ego potěšilo asi nejvíc. nebo si třeba umět hrát s časem - zastavit, vrátit, zpomalit.. no jo no, utíká to sakra rychle.
jo a taky chci lítat.. jak ve snech. lítací sny jsou top.

2. Je ve vás něco dětinského a pokud ano, tak co?
slovo 'dětisnkého' mi samo o sobě přijde dost hanlivé. dětisnká.. to já nebudu. ale nedokážu v sobě zapřít tu dětskou zvědavost, touhu prozkoumat celý svět, učit se novým věcem.

3. Pozitivní věc, která vás dojala (knižní, filmová, reálná)?
jej, no filmy mě vždycky strašně snadno dojmou.. jak už teda ty smutné, tak i ty happyendy.
občas i písničky, přiznám se. písničky, který bych nejraději zabalila do papírku, zapálila a vdechla. bože, občas by se zdálo, že pro takový žiju.
a pro lidi, který bych nejraději celý život jen objímala, protože jsou to nejcennější, co mám.

4. Co jste chtěli někomu říct, ale neudělali jste to?
občas přemýšlím, že bych T. řekla, že nevím, jestli k němu něco cítím, a že jsem z toho zmatená. protože jsem pořád ještě doufala, že jsme.. něco jako přátelé, že by mě vyslyšel, pomohl by mi.
nesmím už nikdy zapomenout, že se změnil. jak moc se změnil. musím držet jazyk za zuby.

5. Nejkrásnější místo, kde jste byli?
strašně krásně se cítím v praze.
ale jako myslím, že na tu paříž v říjnu to mít nebude. nemůžu se dočkat.
a samozřejmě velká británie. miluju jejich architekturu.

6. Jaké byly vaše oblíbené hračky?
asi plyšáci. all the way.

7. Nejzvláštnější předmět ve vašem pokoji?
je dost zvláštní osm měsíců stará růže?
pořád na slušno ve vázičce. z dokončené, od T..
nejsem sentimentální. jsem jen líná ji vyhodit. jo.

8. Oblíbený hudební nástroj?
u kluka rozhodně bubny.
ne, CELKOVĚ. bubny. bicí. nejoblíbenější.
ale jako elektrickou kytaru bych asi dala těsně pod to. místo druhé.

9. Je někdo, čí život byste chtěli a proč?
nevím, asi bych nechtěla život někoho cizího.. jako na jeden den bych si to klidně vyzkoušela, ale ne navždy.
líbí se mi, že mám svůj nedokonalý život, protože mám pořád možnost se zdokonalovat a tak.
možná bych chtěla život někoho, koho od mala do něčeho nutili, takže teď v něčem opravdu vyniká.
ale stějně mám pořád ráda ten svůj. stále mám co vylepšovat, ale v tom je prý ta zábava.

10. Litujete něčeho, co jste udělali na internetu?
jako třeba, jak jsme kdysi na facebooku všichni psali tAqtOo?
ani ne.. možná proto, že já jsem na tom ještě nebyla zas tak hrozně, hehe.
jinak po mně snad na internetu nejsou zas nějaký trapný stopy.. snad. no doufám. heh.

11. Nejpoetičtější věta/odstavec, co znáte?
spousta písniček je strašně poetická.
love makes you feel so trippy
like you're stoned and drunk at the same time strunk
24/7 papa
..vlastně celá ta písnička.
die antwoord: strunk. googlete, stojí to za to.

ellie.

io vivo per lei.

6. august 2014 at 11:28 | ellie. |  ellie.
nevím, jestli jste si všimli, ale jo, smazala jsem challenge.
prostě proto.
já nevím, bavilo mě to, ráda sdílím svoje názory se světem a tak, ale..
..usodila jsem takto. přijde mi, že jsem tím zabila celý červenec, kdy mě challenge vyčerpávala natolik, že už nebyl čas, místo a hlavně síla na to, kvůli čemu jsem si tento blog zakládala - denní zápisky, pocity, reporty, akce..
..dělej to, co tě baví. a neztrácej čas tím, co ti radost nepřináší.
neztrácej tím celý červenec.
srpnem vám to vynahradím, nebojte, hehe.
jdu se zase rozepisovat.. třicet dní prostě BYLO moc.
teď už to vím.

kdybych řekla svému - kdyby jen o pár měsíců - mladšímu já, co jsem dělala minulý pátek, asi by mi to nevěřilo.
byla jsem v hospodě - což samo o sobě ještě nezní zas tak zvláštně. šla jsem tam s jedněma holkama, s kterýma jsem se seznámila ještě tu sobotu předtím, na jedné oslavě narozenin (vidíte, proto mě ta challenge štve - nebýt jí, asi jste i v obraze).
k podstatnému - to, že přítel jedné té holky je nejlepší kamarád od pattyho (pamatujete si?), mi docvaklo až v momentě, kdy srkám coca-colu (poslední dobou jedu radši na slušno) a do dveří vchází sám patty.
aha, takže už asi tuší, kdo jsem.
jako on je kus, o tom žádná.. ale.. ale už k němu jako nechovám nějaký.. nějaký hluboký city. prostě ne.
však fakt, že jsem byla v hospodě s partou lidí, kterou vlastně skoro vůbec neznám (jo, ty holky jsou z mýho ročníku, jenže.. fakt o jejich existenci pořádně vím až od té sobotní oslavy narozenin) + s pattym.
drsný.
jsme pak šli do klubu. já se svou trapně brzkou večerkou jsem tam opravdu moc dlouho nepobyla, ale stihla jsem potkat alexe TOTÁLNĚ NA ŠROT a jeho kamaráda, kterej na tom byl snad ještě hůř. fakt, stěží mluvil..
..což je na jednu stranu strašně smutný, ale na stranu druhou děsně vtipný.
alex pil víno s colou. z petky. gurmán.
další alexův kamarád, ten kterej byl ještě schopnej mluvit, za mnou pořád lezl. a to mu bylo myslím.. dvacet. dokonce mě i doprovodil na zastávku a čekal se mnou na autobus.
proč sakra po mně musí jet všichni alexovi kamarádi, ale ne alex samotnej.
proč.

ještě stojí za zmínku jedna věc. jeden příběh.
příběh, jak ten večer (tu noc?), ještě předtím, než jsem vešla do hospody, jsem volala T..
jo, i když mám u jeho kontaktu velkým napsaý DON'T CALL HIM!!!.
neumím poslouchat.. ani sama sebe.
a tak jsme kecali. úplně bych zapomněla, jak zní jeho hlas.
pěkně.
sakra.
"co ty a C.? vy teď spolu jako chodíte?" ptá se.
C. je náš společnej kamarád, co se vždycky opije, a pak mi píše smsky, že mě miluje. určitě bych se o něm zmínila dřív, nebýt challenge.
"no.. já jeho city moc neopětuju."
"jak tě znám, tak mu teď zlomíš srdce, ale tak za dva měsíce si uvědomíš, že ve skutečnosti jeho city opětuješ."
"T.!!!"
"copak?"
"doufám, že to teď nemyslíš, jak si myslím, že to myslíš, protože si to myslíš špatně!!!"
"zamotáváš se v tom, ellie.."
jako.. chápete to stejně, jako já? on poukazuje na svou vlastní zkušenost se mnou.. jenže já jeho city.. sakra NEMŮŽU PŘECE OPĚTOVAT CITY, KTERÝ UŽ NEJSOU, jak si to ten idiot VŮBEC MŮŽE MYSLET, jak si to může dovolit?!
"ale já po tobě nejedu, T.." (nejedu? kdybych sama věděla..NEJEDU!).
"jojo, to si nech pro mámu," směje se.
ok, něco k němu cítím. lásku nebo nenávist.
good luck figuring out which one.

fakt by se mi hodily rady.
jít s pravdou ven nebo ho ignorovat, dokud nedoleze sám..?
u této myšlenky začínaj a končnej všechny pokusy vyřešit tento problém.
gratuluji svému inteligentnímu mozku, který je schopen zapamatovat si texty všech písniček, co za to stojí a POCHOPIT MATIKU, ale na toto nemá.
příští rok mám matiku s T..
bylo mi líp, když jsem už konečně zapomněla na ten jeho příjhemnej chraplák.
jeden telefonát a je to všechno zpátky.

ellie.