April 2014

sebevědomá.

27. april 2014 at 16:45 | ellie. |  ellie.
sebevědomá, ne ustrašená.
přátelská, ne ta šedá myška v koutě.
obdivovaná, ne litovaná.
usměvavá.
jep.

chci být odvážná. jít si za tím, co chci, překonat překážky.
a já vím, že je to možný, že toho jsem schopná.. jen kdybych odhodila ten svazující strach.
nebát se.
ale jak?
heh, zamyslím se nad tím do příště.
vaše rady by mi ale vůbec nevadily.

tento týden byl docela pohodička. no docela.
v úterý a ve středu jsem byla venku s T., to abych si pomalu začal uvědomovat, že poslední dobou jediný, co děláme, jsou hádky. většinou je to takový to milý roztomilý pošťuchování se, občas jsou to ale i vážná témata. a mě už to prostě.. neba.
a jo, vím, že to se mnou myslí jenom dobře, že on má prostě svoji pravdu, ale já mám zase tu svou. a V JEDNOM KUSE se mi srát do mýho stravování, to už fakt není moc příjemný.. nejspíš ho to BAVÍ. nejspíš ho baví se pořád hádat a stále argumentovat tím, že má rodinu plnou doktorů, když VÍ, že já ty zvířata jíst už nikdy nebudu. že je to prostě moje přesvědčení, moje filozofie, a že se měnit nehodlám.
ach, můj milý T., roste nám do krásy. vyrostl, posiluje, a navíc má teď nádherný vlasy. krasavec nám z něj vyrostl. a stejně mám pocit, že mě ty naše venky už nebaví tolik, jako dřív.
nebo když je náš krasavec moc zaneprázdněnej, že mi ani nedokáže odepsat na zprávu.. od pátku jsem já moc zaneprázdněná. promiň.
já tu pro každýho musím být, musím sedět u počítače a očekávat jejich zprávu, zatímco oni si můžou dovolit nemít na mě čas? ne.
no a ten snapchat to samý. stejně už netrumfnu tu holku, co ti poslala fotku v podprdě.

pojďme se bavit o něčem pozitivnějším. třeba o včerejšku. nuu. takovej pohodovej den.
na koncertě jsem se se S. sešla o půl paté - to abychom si poslechli R., jak bubnuje, a v pět mohly odjet zpátky do města. heh. na gala akci. jako fakt mi to mohl říct někdo předem, že je to GALA AKCE, ale NEE, TENISKY, PROČ NEE, že jo.. em.. nějak jsem to musela překousnout. prostě kromě mě, S. a R. samý dámy ve společenských oděvech, a KDYŽ UŽ NE, tak aspoň na jehlách. kdybych neměla tu pěknou bleděmodrou košili, která vypadala alespoň trošku slavnostně, asi bych odtud studem utekla. to bych ale o něco přišla.
sotva jsem se smířila s faktem, že R. je telátko, a neřekla mi, že to bude gala akce a že bych se měla pěkně obléct (ok, sama to asi nevěděla), překvapila mě skutečnost, že tam budeme až do osmi. do konce. taky taková parádní novinka. jsem vážně DĚKOVALA BOHU za to, že jsem si nakonec tu košili vzala, protože o přestávkách lidi chodili na bar a naštěstí na mě nekoukali jako na exota. fajn pocit.
ale nelituju, že jsem tam šla. no hell no. vstup zdarma, rautík s perfektním vínem, 'ahoj' od celebrity (heh, kdyby to četl, snad by pak už nebyl tak nervózní)..
..no moc se mi nechce prozrazovat, čeho přesně se ten podvečer týkal. ale bylo to příjemný. a dala bych si to celý znovu (hlavně tu část s tím rautem DON'T JUDGE ME).
mám ráda gala akce.

no a potom hurá na party. le sobotní večer může začít.
přijedem tam, K. už na sračky. hehe. nevím, jestli si ještě pamatujete, kdo byl K... kdyžtak (ne)radím zabrousit do mých lednových článků. jinak je to kámoš. kámoš, co ke mě chová jisté city. kámoš, kterej je o sedm let starší. no to nám to pěěkně začíná, žeano. nádherně.
R. se samozřejmě jako první věc vrhla na O., svého přítele, takže mě nezbývalo nic jiného, než se jít pozdravit ÚPLNĚ ZE VŠEMA, a že jsem tam znala hafo lidí: moji budoucí spoluhráčku volejbalistku, s kterou se znám už tak jedenáct let a která je superfajn, a její kamarádky (jsem pak s něma se všema na nějaké fotce, tak doufám, že se to ke mně taky někdy dostane.. hehe); pak jedna skupinka holek, který jsou sice taky moc fajn, ale.. no.. mám takovej pocit, že důvod, proč se se mnou tak moc kamarádí, je to, že jedou po mém bratrovi. já nevím, možná že všechny. hehe. cool. ale aspoň si připadám famous, když mě vždycky velkolepě zdraví, když mě potkají někde na akci, heh; všechny mé společné známé s O., jako je třeba můj bývalej a jeho chorobně žárlivá malá nymfomanka, kterou nejspíš trápila moje přítomnost, ale to, že jsme s bývalým prostě zůstali kamarádi, se mi prostě měnit nechce, a dokud mu ona nezačne povolovat kamarádky a dokud nepochopí, že JÁ jsem se rozešla S NÍM, protože k němu OPRAVDU NIC NECÍTÍM, tak to hold pro ni bude těžký. nu, těžkej život, holka. já to fakt nemyslím špatně. ale opravdu se mi nechce čmuchat, na kterou akci jdete vy dva, a vyhýbat se jí, když v maloměstě máš zábavy fakt mizerně málo. hawk.

R. se S. odešly až moc brzo, takže jsem zbytek večera trávila napůl s onou slečnou volejbalistkou a jejími kamarádkami, a napůl s klukama. poprvé v životě jsem viděla z hecu se vykousnout dva na šrot heterosexuální kluky (ok, jeden z nich bude nejspíš bi.. ale stejně!). nejspíš mě to nijak psychicky nezměnilo.. ale jsem si jistá, že celá tahle událost jen tak nevyšumí. maminka by mi určitě zakázala bavit se s takovými lidmi.

jo a našli jsme já, O. a zpěvák zvenku odemčený dveře, přes který se dalo dostat PŘÍMO POD PODIUM, což byl taky dost nezapomenutelnej zážitek.
jsme blázínci.
ale neměnila bych.
úplně z toho všeho už cítím léto.
achich, léto.

měla bych se učit. francouzštinu a chemii.
a nedlabat tu ty chipsy.
a třeba si jít zase zaběhat.
stydím se za sebe.
ale neměla bych.
měla bych žít tak, abych se za sebe nemusela stydět.
každej by tak měl žít.

ellie.

salve.

21. april 2014 at 18:35 | ellie. |  ellie.
aa, celej týden bude pršet. cool.
jako nepochopte mě špatně, miluji když mi dešťové kapky bubnují do střešních oken, a taky miluji, jak příroda po dešti krásně voní.. ale.. em.. trošku víc sluníčka by mi vůbec nevadilo. naopak.

v sobotu budou dvě úžasný akce. nemůžu se dočkat, hehe.
celej den budu stát R. za zadkem, ale teoreticky je to jedinej způsob, jak si ten den naplno užít.
R. bude mít totiž ve městě nějakej "koncert", kde bude bušit rytmus do dřevěné bedny, zatímco kluci budou hrát na kytary, a já jim pak na závěr pěkně zatleskám. to by mohlo být docela roztomilý. bude to součástí něčeho většího, ale zas se bojím, že kdybych vám prozradila čeho, mohli byste si mě lehce vystalkerovat, a to já zas mám ráda trošku toho svýho soukromí tu na blogu. promiňte. díky.
až dohrajou a sklidí můj potlesk, vyrážíme na jeden vesnickej fesťák. všechno co o tom vím je, že tam bude pár fajn kapel, můj bývalej a ta jeho pinda malá (která si bájdvej prej myslí, že ji kopíruju.. no jistěě, heh.. jako.. nehejtuju ji, ale sere mě to její bezdůvodně povýšený chování), můj bratr, fešák a tedy teoreticky nejspíš i T., M. a celkově všichni tady tito miláčci, s kterýma se chci děsně začít víc bavit, jenže zatím nebylo moc příležitostí, a to mě upřímně dost žere. no každopádně těch příležitostí teď bude spousta.. sobota je zářivej případ.
a party až do nedělního rána. jepjepjep.
byla jsem na tom fesťáku i minulej rok. byla jsem zadaná, ale zároveň stále bláznivě zamilovaná do jiného - do alexe. heh.
minulej rok to bylo v červnu. takže to ještě není rok. výborně. ještě nemusím brečet nad tím, jak ten čas děsně rychle letí. ok.

znáte snapchat?
jsem si na tom v průběhu minulýho týdne dost psala s T... od úterka tak do soboty.. pak to nějak ustalo.
jsem se mu asi omrzela.
aha.
žádný aha. sere mě to.
jak že se to říká? "i to, co tě někdy otravovalo, ti jednou bude chybět"?
jepjepjep. SVATÁ PRAVDA.
sere mě, že si nevšiml mé zprávy na facebooku, takže teď mu ani nemůžu vyčítat, že neodpovídá, protože to ani nečetl.. nejspíš zlatý časy, kdy ještě nebyl internet, hehe. ale stejně. měla bych si fláknout. já T. NEMŮŽU chtít. prostě nemůžu. ne. to JÁ jsem ho odmítla, to já jsem mu zlomila srdce. on se přes to jakžtakž přenesl, a teď jsme zase kamarádi a všechno krásně klape. tak PROČ sakra přemýšlím nad tím, že to všechno zas doseru tím, že mu dám tu narozeninovou pusu, co má slíbenou? protože to, že už je to sedmnáct let a jeden měsíc od dne mého narození, ještě neznamená, že bych si už konečně začala uvědomovat, co doopravdy chci.
nee.

ale tak odlehčíme. hlavně že vím, co potřebuji.
potřebuji černé lodičky. takové ty klasické černé lodičky, ne na příliš vysokém podpatku. až přestanou ty lijáky, budou se děsně hodit.
pak taky nějakej světřík. nějakej tenunkej, kterej bych přes sebe jenom přehodila, kdyby bylo chladno. S. si koupila takovej super černej s bílými puntíky. ve čtvrtek jsme totiž byly se S. a s její sestrou v brně na nákupech.
já jsem si koupila obyčejné bílé tenisky, protože byly levné a mohla by to být suprová letní obuv nebo pak možná přezůvky na příští rok do školy. mimochodem třeťák. na to se mi vůbec nechce ani myslet (nebo možná chce, ale to jenom proto, že na matiku budu pravděpodobně chodit s T. SHUT UP, ellie.!).
pak mám novou černou áčkovou sukni, kterou jsem hledala snad úplně všude, no a konečně jsem ji našla. taky za super cenu. jsem mistryně v nakupování, muhehe.
dalším důkazem je to, jak jsem si koupila ABSOLUTNĚ PERFEKTNÍ tričko za nějakých 150 myslím.. em.. je pánský, no. obří, tyrkysový, je na něm napsaný "i'm looking for a friend (with benefits)", a k smrti ho miluji. si ho asi zítra vezmu do školy.
jsem trdlouš. ale v ten moment jsem si prostě nemohla pomoct. přišlo mi to děsně vtipný. stále mi to přijde k popukání.

zítra škola. buu.
stejně se teď hodlám dívat na les mis, vůbec se mi nechce učit.
prý se píše chemie a zeměpis. chemikářce jsem psala, že jsem ve škole chyběla, a že jsem se o testu dozvěděla až dneska, jestli bych si to nemohla napsat později, až si dopíšu sešit.. třeba.. spoléhám na to, že mi to dovolí, jinak jsem.. někde. slušně řečeno. a zeměpis snad jistí volná hodina.
heh, jsem děsnej lajdák.

ALE.
udělala jsem něco, k čemu jsem se velice dlouho nedokázala dokopat, a snad ani nemůžu být na sebe hrdější.
prostě - bavila jsem se se spolužačkou, a ASI se od září připojím k našemu volejbalovýmu družstvu. omg yes.
vy to asi nechápete, že jo.. ale TO JE TEN PUZZLÍK, KTEREJ MI CHYBĚL k absolutnímu štěstí, to bude moje spása. VŽDYCKY mě ten volejbal bavil, ale taky jsem si vždycky říkala 'nee, byla bych tam za trapáčka, to nemůžu dopustit..' - HOUBY, můžu, musím, a taky že DOPUSTÍM.
děcka já budu volejbalistka. ta spolužačka, o které jsem se výš zmínila, mi dala kontakt na jinou holku, s kterou se mám prý domluvit.. oni mě chtějí. umírám blažeností.
oo, pánbíčku na nebi PŘÍSAHÁM, že CELÝ LÉTO na sobě budu makat, že budu potit krev, jenom abych jim pak mohla pomoct vyhrávat na zápasech.
u nás na škole jsou volejbalistky něco jako v americe roztleskávačky. většinou sice namyšlený pipky, ale velká část z nich pěkný holky, který k tomu maj důvod - a taky jsou to ty, který rozhodují, kdo je fajn a kdo je nula. vůbec by mi nevadilo být další dva roky populární děcko. držte mi palce.
což taky znamená.. že bych se asi častějc vídala s T.. kdo ví, jak to mezi mnou a T. bude v září, že jo.. nejsem si vlastně ani jistá, jak to s náma bude zítra. ale. následující dva školní roky pro mě budou díky této boží sportovní nabídce superlegendární. tím jsem si jistá.
aa.

win or die trying.
výzva pro vás: pokud existuje něco, k čemu se po střední už nedostanete, ale chcete to dělat, ZAČNĚTE. teď. nikdy není moc pozdě. nikdy na to nejste "moc staří".
jste mladí. a jen jednou za život jste mladí - teď.
žijte na plno.

vaše ellie.

uh-huh.

14. april 2014 at 23:30 | ellie. |  ellie.
marodím.
a chybí mi tu lidi.
chybí mi tu R..
ještě že existují telefony.

mám nový drby, děcka.
dávejte si pozor, komu se svěřujete, protože možná je to ta největší drbna, a vaše tajemství se ve chvíli můžou octnout v nesprávných rukou. jop, na to pamatujte. T. by za ta léta, co se s O. zná, už snad mohl vědět, že i když je O. kluk (muž?), je to ta největší drbna. za mě rozhodně největší drbna, co znám. no ASPOŇ by mohl tušit, že si se svou holkou R. (ano, tou R., mou nejlepší kamarádkou), říká úplně všechno.. a ta si říká úplně všechno se mnou. nebo aspoň všechno to, co mě zajímá. a že já jsem zvědavá osoba.. hehe.
ne dobrý, nebudu vás týrat.. já vím, jak je pro vás složitý se v té mé telenovele orientovat.. takže? kde jsou ty drby ellie.? nu..

..víte co nechápu?
dva kluci, kamarádi, mají každý přítelkyni. ty přítelkyně jsou podle mě taky kamarádky, což dělá tuto celou příhodu ještě divnější, trapnější a.. nebudu předbíhat, hehe. dobře - tito dva kluci, kamarádi, se z nějakýho nevysvětlitelnýho důvodu (nebo se toto normálně děje? poučte mě) rozhodnou, že udělají něco, co bych nazvala jako 'couple sleepover'. prostě že se budou společně někde flákat, jako dva spřátelené páry (můžete mě prosím poučit i o tomto? v čem to jako spočívá, že jsou dva páry spolu ven? co se na takovým dvojitým rande dělá? stejně se budou oba dva páry CELOU DOBU KOUSAT, tak proč sakra nemůžou jít každej na svoje vlastní rande?), a pak u jednoho z kamarádů přepí. PŘESPÍ. PROČ?! jako dvojitý rande dává ještě mírně smysl - chtějí se nevím - nejak spřátelit dohromady - ale proč je to sakra I S PŘESPÁNÍM? no ok, a..

..víte co bych nechtěla?
dejme tomu, že spí VŠICHNI ČTYŘI (jako chápu, že ta malinkatá bytovka, kde jeden ze zmiňovaných kamarádů bydlí, a kde se koná celý 'couple sleepover', asi nebude mít pokoj pro hosty.. ale vždycky se to dá nějak vyřešit, aby VŠICHNI ČTYŘI nespali) v JEDNOM POKOJI, jediný soukromí, co teda maj, jim poskytuje plastová zástěna. no.. a teď si třeba představte, že jeden z kamarádů má svoje potřeby.. a (fakt, nedělám si srandu, smrtelně vážná ellie.) ROZDÁ SI TO SE SVOU HOLKOU, i když V TOM SAMÝM POKOJI V TU SAMOU CHVÍLI se nachází JEHO DOBREJ KAMARÁD a JEHO HOLKA.. ehm.
omlouvám se za tu přemíru caps locku, ale jinak TO PROSTĚ NEJDE. pochopte.

čtyři lidi, z toho aspoň tři si připadají trapně, dva z nich dokonce natolik, že by se nejraději propadli, vypařili.. COKOLIV - jenom aby se už nemuseli nacházet v takové.. em.. situaci.
slečna z páru na klidnější straně plastové zástěny zaprvé - slyší svoji kamarádku.. SLYŠÍ ji, jak.. em.. zatímco odmítá něco podobného.. dělat.. se svým klukem, protože nejspíš ještě nejsou na takovém levelu intimity.. ehm.. nechci se do toho zamotávat, stejně by to nemělo žádný východisko.

a toto se VÁŽNĚ STALO.
jsem sama, komu to přijde děsně divný?
heh, doufám, že ne.
potřebovala jsem se o to s někým podělit.
nemálo jsme se tomu s R. smály. chudíšci moji.
ráda bych nezmiňovala jména účastníků onoho 'couple sleepoveru', protože tuto.. historku.. chci udržet alespoň na určitém levelu tajemství. ale stejně by vám to nejspíš k ničemu nebylo.

mimo tento pikantní příběh, kterej jsem dneska vyslechla, si žiju docela poklidně. stále jsem děsně zažraná do mariny & the diamonds, hubnutí, weheartitu a postrádání mé drahé R...
..nějaký tipy jak zahnat nudu? budu vám neskonale věčná.

a joo, je to tu teď trošku jinačí. opět růžičky (ellie., ty si nedáš pokoj, co?).. hehe.
líbí se mi.

ellie.

za mě ju.

9. april 2014 at 16:07 | ellie. |  ellie.
devátýho dubna dneska.. jako really? nějak rychle to uteklo.
ach jo, ellie..
ale ok, co se děje v mým světě?

momentálně jsem nemocná. rýmička a kašílek - chvilkama to bývá lepší, chvilkama neúnosný.. každopádně jsem nakonec usoudila, že dnešek a následující dva deštivý dny proležím doma. miláčci spolužáci dnes psali ze společenských věd a potili se v tělocviku. zůstat doma byla správná volba.
hlavně musím být zdravá na pátek. v pátek večer jedem totiž já, R. a S. společne s K. a jeho kamarádem do brna na nějakou party akci. netuším, co očekávat, ale noční brno zní samo o sobě perfektně. juj. pomineme fakt, že jsem s K. uletěla na silvestra.. a že toho dalšího borce vlastně ani neznám.. a že netuším co na sebe. prostě ho pomineme. k?
mám z toho strašně nepříjemný pocity. jako nechci tady působit nějak namyšleně, ale já nejsem škaredá holka, a fakt, že POSLEDNÍ člověk, s kterým jsem něco měla, byl K. před ČTYŘMI MĚSÍCI.. je mi z toho prapodivně. a na nic.
dala jsem si cíl. abych jenom nepřežívala, dávám si na každej měsíc nějaký cíle, a pak se je snažím plnit. prostě aby bylo nějaký dobrodružství. na duben jsem si dala cíl políbit T.. jo, T., toho kluka, kterej do mě byl (a možná stále i je, nevyznám se v něm) bezhlavě zamilovanej, a já jsem měla plné ruce práce s tím, abych ho bezbolestně ale účinně odmítla. jep, přesně tak, toho chci v dubnu políbit. asi chcete slyšet celej příběh, co?

alexovi by prý mělo být už devatenáct (hehe, úúplně), ale chová se jako hloupej puberťák. hlavně když je s kamarádama. to bych je střílela. ještě v pátek bych vám tu dojatě líčila, jak je jeden z jeho kamarádů, říkejme mu třeba.. C., perfektní milej kluk, jak má nádhernej úsměv. jak je superfajn, a jak by si z něj měl alex vzít příklad. včera jsem čekala na schodech s L. a jedly jsme krokety. přišel alex a jeho parta bad boyů (heh, představte si to třeba jako v pomádě), sedli si kousek od nás a začali do nás (do mě) valit nějaký kecy. nejspíš nějakej dětinskej způsob balení. a já jako ten společensky nejnešikovnější jedinec jsem samozřejmě utekla. bravo. bravo bravo, ellie.. občas přemýšlím, že kdyby se alex čas od času choval normálně - fakt čas od času by stačilo - a já kdybych byla odvázanější a komunikativnější, byl by z nás takovej ten děsně sladkej pár. jenže v to pomalu přestávám věřit.
víte - jedna věc je zidealizovaný alex, ten pravý, ten boží sexy bubeník, po kterém všechny holky jedou, ale on je ignoruje, protože v jeho srdci je jen ta jediná - sarkastická blonďatá rebelka ellie., s kterou toho má nesčetně společnýho a nedal by na ni dopustit. druhá věc je ovšem alex ze včerejšího odpoledne na schodech - rozcuchaný puberťák, který si myslí, že je supervtipný a mimořádně inteligentní, i když se v ten moment chová právě opačně. opravdový alex.
lepší mít oči dokořán, než být ta naivní pipka. takový on vyhledává. jenže já to dočasně vzdávám. třeba se potkáme na nějaké akci - a že jich bude ještě sposta - a on se odhodlá, a já mu podlehnu. třeba to nějak dopadně, a my si porozumíme.. a happyending. třeba.. ale omlouvám se všem, už to není středobod mého vesmíru. už ne.

teď jak je to s tím T... em.. kdy že jsem sem psala naposledy? jo, už to mám.. devátýho března.. už je to měsíc.. hahaha.. trapná situace. nu lepší napsat pozdě než nikdy.
aaha. už se chytám.. tak tu pusu, o které jsem vám psala.. jsem mu ještě nedala. dala bych mu ji, protože jsem měla příležitostí přehršel, ale tak nějak jsem to vzdala (nebo aspoň na oko, všichni známe můj cíl na duben, ehm.. hehe), protože má.. holku. no em.. holku.. menší úryveček z naší konverzace. 17. března 2014, 22:46.
"někdy, neboj..:D"
"když se o tom nedozví "moje holka" tak klidně.:D"
"proč ty uvozovky? O.o"
"protože jsme spolu dva týdny.:D..to ještě není moc moje holka.:D.spíš se tak sbližujeme ty paní zvědavá.:D"
"ale to by bylo vůči ní dost nefér ;) si umím představit, že bych já někoho chtěla, a on by se tam někde pusinkoval s kamarádkou, nenene :D nebudu ti nic kazit ;)"
"ale ne že na tu pusu zapomeneš -_-"

neboj, T., nezapomněla jsem.. bohužel.
R. říká, že T. je s tou holkou jenom proto, protože je to.. ehm.. kluk.. a má své.. potřeby. ale že ve skutečnosti miluje mě a sere ho, že nejsme spolu, my dva. R. taky říká, že s T. bysme byli nejsladší pár ever..
..zní vám to jako něco, co by řekla nejlepší kamarádka nejlepší kamarádce, jen aby jí zlepšila náladu? že je to jen takový odrbaný klišé? no mě to tak taky připadá. většina věcí, co mi R. říká, tak zní.. a pak se ukáže, že to nebylo nic než pravda.
jsem z toho všeho zmatená.
ale skepticky jsem věřila tomu, jak se to zdálo, než abych věřila R..
od té doby jsem byla s T. ještě párkrát venku, a začalo mi připadat, že se mu vnucuju.. že má holku, a že bych měla pochopit, že mezi náma dvěma už nikdy nebude nic jak dřív. včera jsme si psali, něco jsme řešili, a pak to plynule přešlo v běžnou přátelskou konverzaci.. a víte, jak konverzace končí, když jeden (ellie.) odpoví jenom smajlíkem, a ten druhej (T.) toho prvního už nechce otravovat, tak nezačíná žádný nový téma.. tak on začal. začal nový téma, a já jsem začala přemýšlet nad tím, co mi řekla R.. a nad tím, co říká moje srdce.
možná ho nechci jenom proto, že on už nejeví takový zájem, že má "holku". možná ho chci i proto, že je to strašně super milej kluk, něco úplně jinačího než alex.
ale možná taky nevím, co chci.
netuším.
jo a to ještě nevíte, jak jsem mu volala o půlnoci.. na svoje sedmnáctiny.. bylo něco mezi pátkem a sobotou, já a R. jsme se toulaly po městě a mě prostě napadlo CO KDYBYSME TEĎ ZAVOLALY T., JSEM SI JISTÁ ŽE JE JEŠTĚ VZHŮRU. no byl, no. seděli jsme na terase a snažili jsme se smíchem nevzbudit celou ulici. jako kamarádi, of course.
stejně mě to furt hlodá - prej ti, na které myslíme, když jsme opilí a omámení nocí, jsou ti, které milujeme.
blablabla.

v pondělí jsem se taky po sto letech bavila s fešákem. aa, pamatujete? potřebuji s ním jít někdy ven. jako ne jako ven ven, jako na rande.. ale jako kamarádi. chodíme spolu do školy, míjíme se na chodbách s úsměvem, ale ztrácím o něm přehled. chybí mi. je to superboží osoba. dokonce začínám být nějaká nervózní, když se s ním bavím, to není dobrý znamení. pomalu to pro mě začíná být cizí člověk. ale ona snaha to změnit je z obou stran, takže ať už je léto, žádná party takovým troublemakerům, jako jsme my, neunikne, hehe.
jsme se o něčem bavili, a já jsem mu řekla, že mám nudnej život. ach jo, ellie., tohle se lidem neříká, ani kdyby to byla pravda. a ona to pravda není. chybí ti hafo moc lidí, ale nudnej život bez nich nemáš, nelži. žij, dokud jsi mladá. užívej každé vteřiny. carpe diem. protože yolo není dostatečně hipster.
heh.
neberte mě vážně.

koukám na gossipky a čtu my děti ze stanice zoo, tak postošesté. některý věci se hold neomrzí.
ať už je pátek, odpoledne před akcí půjdem s R. ještě nakupovat. pak v sobotu půjdu buď na bratrův koncert nebo na koncert L., a od dalšího týdne jsou to samý koncerty, fesťáky, majálesy.. achich, a pěkný počasí. budu zas ve svým živlu.

ve škole jsem jedna z prvních, kdo už má vybraný semináře na příští rok. máme čas až do 16. dubna, ale já už je mám vybraný od března. u nás na gymplu je to tak, že si vyberete dva semináře, pokud jste šprti tak tři - a hádejte, co mě inteligentně napadlo.. utopit se v učení, zabít rok mého drahoceného mládí.. tři semináře. a ještě takový sexy předměty: seminář z matematiky 2014/2016 (jo, fakt jsem se upsala na dva roky), francouzská konverzace 2014/2016 (opět dva roky, superbien) a společenskovědní seminář 2014/2015 (psychologie, sociologie, politologie).
jsem zvědavá, kam mě tato cesta zavede.
ještě jsem přemýšlela nad deskriptivní geometrií a dějinami kultury, ale pak jsem usoudila, že: matematika je prostě základ + navíc něco co mi jde (já vím, že už mi nežerete, že se FAKT NECHCI NIČÍM VYCHLOUBAT, ale vyhrála jsem matematickýho klokana první a druhý ročníky, druhý místo mělo o šest bodů míň než já, hehe).. a jo, znamená to, že bych chodila do třídy s T., to by byly taky perfektní zážitky, hehe; společenský vědy jsou něco co mě baví (přednášky různých psychologů a užívání odborných názvů, který mě učiní sofistikovanou bytostí.. to je něco pro mě, hehe) a francouzština jsou dvě hodiny jazyku týdně zadarmo, zvlášť jazyku, kterej jen tak někdo neumí.. tak snad to ze mě učiní váženou osobu z vzácnými znalostmi.
a nebo mi to taky k ničemu nebude a svět patří už jen absolventům čvut, co já vím.
v tom případě bych šla na architekta a snažila se ohromit svět tím, že umím narýsovat obdélník.
hahaha.. no. abych dala talentovky na architekturu, tak bych musela zaprodat duši ďáblu.

napadá mě ještě pár věcí, ale zas ten článek nemůžete číst hodinu.
tak někdy příště, ju?
za mě teda ju.

ellie.