divoká duše.

1. april 2015 at 18:44 | ellie. |  ellie.
už jsem tu nebyla dost dlouho co NEZAZLÍVAT, prosím.
bylo toho mocmocmoc teď no a málem mi vlítly slzy do očí, když jsem si vlastně skoro omylem našla články z minulýho roku touto dobou, ale jinak ok.
možná že teď píšu trošku jinak, ale NEBOJTE SE, malý písmenka na začátku vět a ZDŮRAZŇOVÁNÍ se mi od září nevytratilo, pořád to pokládám za svou signaturu a nedám si na to dopustit, protože prostě ellie., chyběla jsem aspoň někomu hm?

prostě času mám pořád stejně málo, ale za to moje chuť zase začít blogovat děsně stoupá, a ani nechci začít s čistým štítem, když vlastně toto je můj strom života s milionem vzpomínek a pocitů, nechce se mi to tu opouštět, už ne.
takže asi začínáme, walking-on-clouds a ellie. reunited again, asi hodně lásky a srdíček.

miluju každýho, kdo mi tu nechá komentář a bude to tu číst a milovat, i když můj styl už odpovídá pomalu víc twitteru, ale pochopte, já tam trávím DĚSNĚ MOC ČASU, takže je to takovej návyk, kterýho je fakt těžký a zbytečný se zbavovat. 140 znaků však čekat nemusíte, to já se klidně rozvykládám, pokud teda budete rádi i vy.. jak to bejvávalo, za starejch časů, ještě nedávno, naivně to chci všechno zpátky. jako myslím co se týče blogu.. co se týče mě? NETUŠÍM, nemám ponětí, nevím co chci.
no wow možná bych mohla udělat něco jako "jak plynul čas v životě ellie.", protože půl - vlastně PŘES PŮL ROKU, no hahah, dobrý ellie., dobrý. tbh nechápu, jak jsem to dokázala. prsty mi tančí po klávesnici jak nikdy.
včera jsem si založila novej blog, ale je to taková rána do prázdna a není to tady toto moje pěkný milovaná cozy místečko, chápete.

chci utéct a bejt na párty až do rána, kdy vzduch je tak těžkej, ale dýchat ho, dýchat ho je tak lehký, jakoby nic okolo ani neexistovalo, jakoby byla jenom láska a tak. chtěla bych se držet za ruku a nosit kraťase a cítit vůni deště, nemyslet na budoucnost, běžet po prázdné silnici.. květy ve vlasech, nekontrolovatelnej smích.
třeba jen my dva, dvě malý děti, co vyrostly moc brzo a to číslo na občance vlastně jen zneužívaj pro vlastní potěšení.
chci aby nám svět ležel u nohou, i když nevím, kdo přesně jsi, ale.. prosím buď.

asi měsíc zpátky jsme stáli v praze před nějakým ucházejícím barem, posílali jsme si víno, který nám nějakým zázrakem prodali ve vietnamské večerce a bože, MY SE CÍTILI TAK ŽIVÍ. možná jsem tě měla chytit za ruku A NIC NEŘEŠIT, prostě bejt třeba nezodpovědná A VNÍMAT. vnímat každej tvůj pohyb, než si odjedem na opačný konce republiky.
divoká duše, hm?
zapálila bych si možná, ale nutím si, že nekouřím, takže nekouřím a jdu si číst.
nekouřím nebo nemám co kouřit?
mám co číst, to je hlavní.
hm možná asi.

ellie.
 

dazed and confused.

15. september 2014 at 21:00 | ellie. |  ellie.
chooj.
hele, momentálně jsem mrtvá po pilates (já hloupá jsem se napsala i na příští týden.. může mi někdo vysvětlit proč?) plus mám ještě před sebou kupu učení, zejména francouzštinu a matematiku.. jenže ne, řekla jsem si, že blogu budu věrná - a vzhledem k tomu, že moje první čtyři známky jsou čtyři jedničky, snad si můžu dát taky na chvilku pohov od práce a věnovat se.. vaší zábavě. no ne?

musím se kouknout do minulýho článku, co všechno že jsem vám to minule sdělila..
..trapas.

jo připravy na party, jo?
byl to extra pohodovej páteční večer, ten pátek, co jsem tu naposledy psala. měla jsem jen jednoho panáka a tři loky vína. nějakej opilej kluk chytil M., moji milou party buddy, za ruku. alex mi pletl dred (a pekelně těžko se to druhej den rozčesávalo). asi se do mě zamiloval alexův kámoš (PROČ MĚ SAKRA CHTĚJÍ VŠICHNI ALEXOVI KAMARÁDI, jen ne ti pěkní a jen ne on). večerka ve tři ráno. lepší než půlnoc, winwin.
tento pátek ale večerka nebude, protože RODIČE BUDOU V PRAZE a prostě se NEMŮŽU DOČKAT, až třeba navštívím ten novej klub ve vedlejším maloměstě, jak jsem slíbila T. (mimochodem jako super vztahy máme.. "super". tak moc mi chybí. jako kámoš třeba, já nevím, asi ho nemiluji, whatever. chybí mi víc a víc. prostě budu muset zakročit.. nenechám nikoho, aby si takhle hrál s mými city).

jako jo, nevadilo by mi se s ním vykousnout, že jo.

počkat, to jsem vůbec neměla v plánu napsat..
..to jsou prostě jen ty moje pitomý elliecentrický představy, díky kterým nebudu nikdy šťastná..
..chceš mě? jsem pro tebe moc dobrá, neotravuj. nechceš mě? bože, chci se s tebou vykousnout, chtěj mě, CHTĚJ MĚ!
kolotoč kapánek, nezdá se vám?
psala jsem o tom báseň, hehe, jsem měla nějakou tvořivou náladu.
úryveček, chcete?

A já se vzpírám, já se nedám
Pohltit touhou jít ti vstříc,
Dolízt jak štěně, jak to já dělám.
Teda jak.. dělala jsem, už nechci víc.

pocity v kostce.
ellie.

čau.

5. september 2014 at 20:29 | ellie. |  ellie.
takže mě napadlo, že pátek odpoledne by mohl být dobrej čas na to, abych zhodnotila svůj 'první týden letošního školního roku'. septima b. zvykám si.
za těchto pět dní jsem stihla vydělat slušný peníze na prodávání učebnic druhákům, a přitom zas tolik neutratit na nových pro sebe. inspirujte se.
ne, kecám.. věřím, že jste taky dobří obchodníci. nebo to není na každé střední, tento systém? vlastně ani nevím.

zkusím to tu nějak shrnout.. ono jako pět dní není zrovna nejmíň, teda aspoň co se týče.. obecného shrnutí.

v pondělí jsem byla už v deset doma. byla jsem doma dřív, než se můj bratr probudil.. jako dobrý, no. flákání, seriály, bože.. první školní den za mnou. vlastně ale nic zvlášť nepociťuji. ani se vstáváním jsem neměla nijak extra problém. chtělo by toZVRAT. nastal v momentě, kdy jsem večer vyšla na dvorek (v teplákách mimochodem, kill me pls) a seděl tam kromě mého bratra a jeho kamaráda I MŮJ NEUVĚŘITELNĚ SEXY (skoro)SOUSED. jo, ten luke, o kterým jsem v minulým článku psala, že má asi holku. seděl u nás na dvorku a kouřil. moje srdce bilo v tom momentě tak zběsile, že jsem sotva mohla dýchat. trošku šok, musíte uznat. on je můj vysněnej badboy, fakticky. jestli je tu v tomhle zapadákově někdo, kdo se může svým zevnějškem srovnávat s alexem, tak to bude právě tento skvost.
srábek ellie. mimochodem sebrala veškerý svoje sebevědomí, a když odcházel, poprosila ho, aby jí ukázal svý nový tetování. a on se usmál. a jo, to tetování bylo boží. a ne, netuším, jak jsem se odhodlala zeptat se ho na to. vymluvila jsem se na fakt (pravdivej, mimochodem), že mi bratr říkal, že je to tetování pěkný. tak že jsem jakože zvědavá.

úterý jsem zasvětila řešením seminářů, teda spíš VYKONÁVÁNÍM PRÁCE ŘEDITELSTVA NAŠÍ ŠKOLY, které mělo CELÝ PRÁZDNINY na to, aby dohlédlo na to, aby se mi nekryly dva semináře (tato věta zní fakt komicky.. čeština je občas joke). holt jak asi správně předpokládáte, NEPOVEDLO se jim to - rovná se - já jsem musela odpískat francouzštinu navíc.. možná jsem ale i ráda. tři hodiny týdně budou stačit, hehe. jenom dva semináře (místo původních tří i s francouzštinou navíc) jsou možná i lepší, možná to tak mělo být. úterý matematika, ve čtvrtek společenské vědy (psychologie, sociologie, politologie), to znamená úterý a čtvrtek do čtyř.. zbytek týdne do dvou. docela ucházející rozvrh, prý stejně v pátek budeme končívat už kolem půl druhé.


středa první tělocvik (to vás všechny zajímá, žejo) a odpoledne domlouvání bubnů s učitelkou, díky které mi ujel autobus. což mě štvalo. ne dlouho.. teď - věří tady někdo na osud, protože SAKRA, ujely my dva autobusy beztak jenom proto, abych.. nastoupila do busu se sousedem. nebo taky ne. nebo to byla jenom náhoda. nebo taky ne. no není třeba řešit. smíšené pocity. nadšení převládá ovšem, hehe. naše první "čau". a usmál se!!1! a já jsem myslela, že se roztaju a budou mě zeškrabávat z podlahy. nakonec ne.
samozřejmě královna všech srabíků (teda ještě ne korunovaná, ale pracuje se na tom), ellie., I KDYŽ MÁ S NÍM SPOLEČNOU CESTU, nevyužila toho a nezačala přátelskou konverzaci.
hádám, že to jeho hluboký "čau" mi bude muset stačit.
stačí, hehe.. nádech, výdech.
ahoj.

čtvrtek. první seminář z psychologie, nákupy prvních učebnic (prej už je všichni maj, wut), ze všech zamilovaných párů musím při průchodu tichým romantickým místem u schodů narazit na T. a jeho zlatokopku + vysloužit si ušklíbnutí od T., protože nevím, kdy se za dveře táhne, a kdy se do nich tlačí. "kvůli tobě tam začnou lepit nálepky," usmívá se. probodávám pohledem podlahu, protože na víc nemám koule. do pár sekund jsem pryč. on býval zamilovanej do mě, a já možná i do něho. kdysi. on je uvnitř super kluk. proto mě to tak DRÁSÁ, když ho vidím šťastnýho s jinou.. teda jako.. oni spolu nechodí. "nechodí"? netuším, co je to zas za aférku. dívaj se na sebe, ještě je snad ani nikdo neviděl držet se za ruce..
..nevím jestli chci, aby se někdy drželi za ruce. nebo ať se drží, žejo. ať se klidně drží za ruce, DRŽTE SE ZA RUCE, vždyť to není nic špatnýho, PROČ SE PROSTĚ VŠICHNI NA ŠKOLE NEDRŽÍME ZA RUCE a nejsme jedna velká rodina, vždyť na držení se za ruce není nic špatnýho.. ona mu stejně nedá.
nechci, aby se drželi za ruce.
ona je zlatokopka, lepivá jako žvýkačka, a on je sladkej debil se skrýtým super klukem uvnitř. jako kindervajíčko. nepatří k sobě.

pátek. venčím psa zrovna v momentě, kdy se luke vyklání z okna a zapaluje si (palec hore perifernímu vidění). trapas alert, trapáček ellie.. nedívej se mu do oken, nedívej se mu do oken. normální lidi se cizím normálním lidem NEDÍVAJÍ DO OKEN. nedívám se do oken, dívám se na hříště. hraje se nohejbal a někdo tam vedle grilujeČAU.
buch buch. buch buch.
ok, povolení podívat se mu do oken.. nejroztomilejší úsměv. nejvíc sexy badboy na světě, možná. možná určitě. top 10 bezpodmínečně. čumí na mě a říká mi to svoje "čau".
"ahoj," usmívám se. country vyhlížející vínová košile a tmavě modrý kraťase s vysokým pasem z topshopu. díkybohu že mě nenapadlo zase jít v teplákách. fakticky.
pozdravil mě první.. tancovala bych po pokoji pokaždé, když si na to vzpomenu.. kdybych teda nemusela psát článek a připravovat se na party. pátečeek.
jinak škola fajn. jen naše fyzikářka je pořádna pinda. stane se.

ellie.
 


august is over.

31. august 2014 at 21:30 | ellie. |  ellie.
sakryš.

jako já se docela do školy i těším. teda těším se na to, že polovina těch neznámých tváří, které jsem míjela minulý školní rok, teď budou mí nově nabytí kamarádi.. no většinou z mých opileckých nocí. které se už nebudou opakovat..
..teda aspoň už ne v tak velkém měřítku. a to ne proto, že dneškem končí prázdniny, ale proto, že.. nechci. nechci už tolik chlastat.. no ne tolik, aby to na mě bylo tak moc poznat.. což asi normálně bývá.. a mně to nevyhovuje. dává to nějakej smysl?
chci být zase na chvilku dáma. hodná holka. pilná studentka. správná dcera.
chci žít zdravěji. víc posilky, víc sportu, víc večerních běhů (protože rána už dávat opravdu nebudu). na druhou stranu míň čokolády, čipsů, sladkých nápojů, odpoledních flákání a půlnočních svačinek.
víc smíchu, nových přátel, nákupů, kaváren, čajoven - máme u nás v maloměstě jednu novou a je.. perfektní, fakt.. víc spontánních akcí, flirtování, sebekontroly. míň alkoholu, cigaret, pomluv, vyvracení komplimentů způsobené mým příliš nízkým sebevědomím, míň strachu.
víc psaní. článků, básniček. víc studia. míň prokrastinace.

mám doma alexovu čepici. mám tu, ve svém pokoji, od soboty jeho kšiltovku, a nešílím. to už snad víc šílím z toho, že jsem v noci z pátku na sobotu našla zapalovač, který je teď oficiálně můj a můžu si hrát na pyromanku.. nebo závislačku na nikotinu.. stačí si vybrat. to už víc šílím z toho, že jsem si koupila sprcháč s klíčenkou zdarma.
luke, můj neuvěřitelně sexy soused, kolem desáté večer fouká z okna cigaretový dým, vedle něj vykukuje nějaká holka s drdolem.. zatímco naše malá nedostatečná ellie. pod jejich okny venčí psa v obří mikině a černých teplácích s třemi proužky.
T., kluk, s kterým jsem se poznala přesně před rokem, a kterému jsem už skoro před osmi měsíce zlomila srdce na milion kousíčků, má teď možná i šťastný vztah, a mě to možná i žere.
a možná mě žere, že odmítám ty, co mě milují a miluji ty, co mě odmítají.
něco je se mnou poslední dobou vážně špatně.
dokonce jsem i přemýšlela, že bych vlezla do vážnýho vztahu nebo co. prostě jen proto, abych si dokázala, že mě někdo.. opravdu chce. outside and inside. damnit.

stop stěžování si.
slíbila jsem si, že si celej zítřek nebudu stěžovat, nebudu se lidem zbytečně omlouvat (protože to mám ve zvyku a vypadám pak slabě a zranitelně), nebudu se nikomu cpát. kdo do toho jde se mnou? den si můžete vybrat sami, jakýkoliv chcete. třeba každý.

a držte mi palce zítra ve škole.
já držím palce každému z vás už automaticky.. snad se po škole rádi vrátíte sem, kde na vás - snad už častěji - bude čekat nový článek.
šťastnej návrat do školy - teda pro ty, co jsou ještě školou povinni - přeje
ellie.

středa.

27. august 2014 at 12:13 | ellie. |  ellie.
letí to.
to ale asi nechcete slyšet, co?
vy chcete spíš slyšet, jak neumím chlastat.

sobota byla jako super akce.
teda aspoň to, co si pamatuji.
protože jo, chlastat pořád ještě neumím.

začalo to tím, že jsem byla pozvána na panáka jacka. vlastně na dva. no a tím, že jack daniels se prostě neodmítá..
..hlavně ne ten medovej.
takhle - dva panáky jsou pohoda. to je tak můj limit, jak se znám. dva, tři.. ne čtyři, ne pět, ne šest - nebo kolik jich nakonec bylo? bavit se s lidma, nebýt srabík v koutě. usmívat se a dělat blbosti. ne omlouvat se lidem, kterým jsem nikdy nic neudělala, ne všechny objímat a říkat jim, že je mám ráda. ne málem se vykousnout s přítelem nejlepší kamarádky.
no nebylo to tak, jak to teď vyznělo.. to s tím O., s tím přítelem nejlepší kamarádky. on na tom byl.. hodně špatně. jako hodně hodně špatně. a já, když se ke mě naklonil, jsem měla ještě dostatek rozumu, abych uznala, že to NEBUDE dobrej nápad.
on si nic nepamatuje, takže.. se nic nestalo. žejo.
akorát mě to strašně žere. žere mě to, že vždycky, když se napije, tak se ke mně strašně má. objímá mě, pusinkuje mě, přátelsky.. žejo. ale. furt je to PŘÍTEL MOJÍ NEJLEPŠÍ KAMARÁDKY a proto si furt připadám.. zvláštně.
jedna nezaujatá osoba, které jsem to včera v čajovně vyklopila, mi řekla, že ke mě O. nejspíš něco cítí.
ještě aby mě to nežralo.
rady? help, i'm alive.

další vzpomínky?
pár cigaret, jedna od.. kamaráda? nového.. známého?
není pěknej, i když má dost pěkný ruce (bože, nějakej můj novej fetiš.. dívám se klukům na ruce. řekněte mi někdo, že nejsem divná, prosím).
z celýho večera jsem nabyla dojem, že si o mě musel myslet svoje, protože jsem na tom byla.. tak jak jsem na tom po těch panácích prostě musela být. a neřešila jsem to. nějakej cizí kluk. prej stejně starej jak já. aha, super.
druhej den mi psal, v neděli. že by se mnou někdy moc rád šel ven.
nechápu kluky.
nebo sebe?

rodiče mám momentálně na dovolené.
takže.. pátek? všichni? ty moje suprový maloměsto? rozjedeš to? večerka neomezena.
včera čajovna, dneska čajovna (zas s jinýma lidma, jsem teď tak trochu na rozthání, hehe.. a líbí se mi to), zítra brno s mou nejmilejší slečnou novinářkou a slečnou anorektičkou, s kterou jsem za posledních pár měsíců prohodila víc slov, než za celých těch šest let, co se známe. asi by mi nevadilo se s ní víc znát. musí mě naučit, jak být sebevědomým jedincem.
sobota ve sportovním duchu, večer nějaký popíjení zas. nebo aspoň posezení. měla bych se hlídat zas. opravdu..
..a neděle už tak nějak.. přípravy.. na školní rok.
hele neukamenujte mě. ale já se možná i trošku těším. ne na rozvrh, kterej nám letos dali opravdu nehorázně nedomyšlenej. nejvíc mě štve to pondělí. a ty nedopsaný semináře. za pár dní je škola a oni nám ještě neřekli pevný termíny, podle kterých bychom se mohli teoreticky pozpřeházet na jiný termíny vzhledem k různým kroužkům, autobusům a tak.
asi tam budu volat. budu aktivní, hehe.
asi totiž doopravdy chci mít společenskovědní s R. a klukama, a matiku s T., fešákem a milou spoluhráčkou volejbalistkou.

mimochodem příští rok mě asi fyzicky zabije. opravdu.
ok - jóga, protože mamka tam nechce chodit sama; pilátes, protože tam kamarádka nechce chodit sama. volejbal, koenčně něco, kam chci chodit i já. pak se chci ještě učit na ty bubny, žejo. a přípravné testy na anglický cae testy. omluvte mě, pokud na tom blogu budu opravdu.. ne tak často, jak jsem.. bývala ze začátků.
ale mám vás pořád stejně ráda.

do školy se už samozřejmě chystám.
jasný, hehe. žejo. mám už lahev na pití. aa.. sešit s kočkou.
myslím, že už jsem ready.
jste vy ready?
bože třeťák, zastavte někdo čas.
ellie.

Where to go next